Opravdu jste našli název kapely v pohádce „Příběh o uťaté ruce.“?
Asi měsíc jsme přemýšleli, jak bychom se mohli jmenovat. Samozřejmě nás napadlo, že bychom se jmenovali Dva+něco, ale nevěděli jsme co. Tak jsme si řekli, že nám pomůže knížka a vylosujem si jméno, jak to dělá tisíce lidí. Pověděli jsme si číslo stránky, řádku, slova. Bylo tam „dva“ ve větě: „Dva dlouhé dny jsem se zmítal v nejistotě“. První pokus. Neuvěřitelné, že?
Věříte na magii čísel?
Už po dvěstědvacátédruhé odpovídáme, že ne.
Byla Vaše hudební kariéra již před Dva, nebo je to Vaše první kapela?
Se společným hraním jsme začínali v roce 2002 s královéhradeckým divadlem DNO a s kapelou Kratochvilovic zrzouni. Honza v té době hrál ještě v rusky zpívající kapele . Později jsme hráli už jen s rusko-francouzsky zpívající kapelou „E pericoloso sporgersi“ a divadlem DNO. Před dvěma lety jsme zjistili, že je čím dál tím komplikovanější časově a prostorově koordinovat větší počet lidí než 2. Tak jsme založili kapelu jen ve dvou.
Vaše album Fonók je jak cestovatelská příručka pro antilingvistu, cestujete hodně?
Cestujeme rádi. Na svatební cestě jsme byli starou škodovkou 120 dva týdny na Litvě a v Lotyšsku (což ovlivnilo náš koncept folklóru neexistujících národů asi nejvíc). Úplně nejlepší bylo sedět 2 hodiny na ulici a poslouchat jazyk, kterému jsme nerozuměli.
Byla nejdříve koncepce udělat písničky „Folklór neexistujících národů“ nebo nejdříve byli písničky?
Nejdřív byli písničky v neexistujících jazycích. Ale každý náš jazyk má reálný základ v nějakém existujícím jazyku. Často vycházíme z poslechu cizojazyčných internetových rádií.
Vzhledem k postupné globalizaci, bude za chvilku téměř každý folklor neexistujících národu, jaký vztah máte k moravskému folkloru?
Podobný jako k lotyšskému.
Měli jste nějaký vzor, jak by výsledný sound alba měl znít, nebo je to práce Jayrope?
Naším vzorem bylo doma nahrané demo, od kterého jsme se chtěli vzdálit jen u verzí, se kterými jsme nebyli spokojeni. Docela striktně jsme se chtěli držet zvuků, které jsou, krom nástrojů a hraček, vytvořené naší cestou – hlasy nebo zkratováním kabelů, smyčkováním anebo pouštěním pozpátku. (Dokonce i distortion ve Strenge je zasmyčkované intenzivní prdění na pusu). V principu spolupráce s Jankem (Jayrope) fungovala tak, že jsme mu popsali, jakou by písnička měla mít atmosféru a on pak sám pracoval na mixu. Potom jsme společně řešili výslednou verzi. Bylo velmi příjemné, že jsme se na zásadních rozhodnutích shodovali. Jayrope se svými bohatými zkušenostmi přinášel inovativní nápady, který ten náš domácí zvuk občerstvily a posunuly, ale zachoval naší specifickou „nedokonalost“. Spolupráce s Jankem byla ideální a velmi inspirativní pro obě strany.
Zvuk alba tvoří i vybavení, se kterým jsme nahrávali (ty staré mikrofony mají dost specifický zvuk). A v neposlední řadě zvuk ovlivnil prostor a celková atmosféra při nahrávání.
Dva jsou velmi agilní, co se týče využívání elektroniky a internetu, přesto je tu i částečný rozpor v evidentní zálibě k analogu atd. Můžete to osvětlit?
No, vlastně nějak principiálně nerozlišujeme mezi analogovým a digitálním. V podkladech se nám víc líbí zvuky, které vyrábíme „analogovou“ cestou (hlasy, zkraty), a z digitálních „efektů“ máme rádi smyčky a reversy. U všech zvuků ale platí, že až se nám nebudou líbit, tak se vydáme jakoukoli jinou cestou.
Album má bohatý a plny zvuk, budete hrát na koncertech písničky v úpravách z alba nebo budou mít jiné aranže?
Aranže živých verzí plánujeme trochu pozměnit ke zvuku alba, ale samozřejmě Bára nebude zpívat 4hlasy najednou, i když… Určitě budou ty verze jiné než na albu. Živé hraní vyžaduje trochu jiný přístup než album k poslechu bez toho živého a vizuálního elementu. Snad se nám podaří v obou verzích vyzdvihnout to nejlepší pro danou situaci.
Budete i nadále dva nebo plánujete nové členy kapely?
Trochu si zakládáme na tom, že hrajeme jen my dva a to nejen kvůli názvu. Fungujeme jako jednotka, kde se už moc nevysvětluje. Každý projekt s dalšími lidmi už vyžaduje kompromisy, které jsou zábavné a přináší něco nového, ale je to jiný styl než u Dva.
Dva bio:
Dva jsou dva, někdy čtyři.
Bára Kratochvílová –
zpěv, saxofon, klarinet, melodica, dětské pianko, monchichi.
Jan Kratochvíl –
zpěv, kytara, smyčkování, kuchyňský beatbox.
Koncerty jsou často doprovázeny živou meotarovou projekcí projektu 2m (Magdalena Hrubá a Markéta Lisá – též Midi Lidi a Audiofenky).
Akusticko elektrické duo Dva vzniklo na jaře roku 2006 blízko betlému v Třebechovicích pod Orebem. Formace vykrystalizovala během nahrávání rozhlasové sci-fi hry podle I.Asimova Bezděčné vítězství. Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór neexistujících národů“ a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. V tomto duchu se také nese jejich první „doopravdické“ lisované album Fonók. Během své dvouleté existence odehráli přes 100 koncertů v ČR i mimo (Slovensko, Rusko, Francie, Rakousko, Polsko, Maďarsko). Živě doprovází němý film Kabinet Dr.Caligariho (Projekt 100) a krátké filmy Georgese Méliése, vytvořili hudbu k představením divadla DNO Ledové techno tedy Lapohádky, zvuky k počítačové hře Nadraka, hudbu k animovanému filmu Zahrada uzavřená či znělky k festivalům Letní filmová škola 2008 a Ostrovy-Islands 08. Dvojice založila v roce 2007 vlastní „kuchyňský“ (D.I.Y.) Label HomeTable, na kterém vydává doma nahrávaná CD-r alba svá i spřízněných projektů. V roce 2008 už vyšlo album telefonních vyzvánění Ringtones for mobile Uphones, jenž je volně ke stáhnutí na stránkách labelu Surreal Madrid. K práci na produkčně a finančně náročnějším projektu Fonók se spojili s brněnským vydavatelstvím Indies.
